S novým rokem jsme si pro vás připravili třídílný seriál článků zaměřený na nejčastější nástrahy, které na vás mohou čekat při hledání předků v matričních knihách. Ukážeme si, jak se nenechat zmást, na co si dát pozor a jak řešit případné nesrovnalosti a zádrhely. Zatímco první díl ocení především ti, kteří s pátráním po svých kořenech teprve začínají, poslední bude určený i pro o něco pokročilejší rodopisce. Jaká je první pětice nástrah, se kterými se můžete potkat?
Věk u záznamu úmrtí
Především u záznamů z dřívějších dob se na uvedený věk zemřelého opravdu spoléhat nemůžete. Naši předci sami pořádně nevěděli, kolik jim je ve skutečnosti let, a jistý si tím nebyl ani zapisující farář (pokud si informaci neověřil v matriční knihách narozených/pokřtěných). Často si můžeme všimnout toho, že byl věk dokonce zaokrouhlován (např. na 65 let, 70 let apod.). Vzít tedy rok úmrtí, odečíst od něj věk zemřelého a hledat jeho narození v roce, který vám tímto výpočtem vyjde, není šťastné řešení. V záznamech z tohoto roku svého předka s největší pravděpodobností nenajdete.
Jaké je řešení? Na uvedený věk se nespoléhat a před hledáním narození (křtu) předka nejdříve dohledat záznam o jeho sňatku. Ten vám (s trochou štěstí) nabídne bližší informace o věku v době svatby a o rodičích, které vám pomohou při dalším hledání.
Zaokrouhlené roky úmrtí.
Matrika zemřelých farnosti Bludov z roku 1757
Věk u záznamu svatby
Problém je, že ani věk uvedený u záznamu sňatku nemusí být zcela přesný. Opět se vám tak může stát, že v roce, ve kterém se měl podle matriky oddaných váš předek narodit, o něm záznam nenajdete.
Jaké je řešení? I když nemusí v záznamu uvedené informace o věku odpovídat realitě, jsou většinou mnohem přesnější než ty v záznamu úmrtí. Od roku, ve kterém by se podle záznamu měl váš předek narodit, se tak můžete alespoň odpíchnout a prohledat matriku narozených v rozmezí +- 5 let okolo něj.
U starších záznamů svateb si budete muset poradit i bez uvedeného věku. Mužský předek (pokud nebyl vdovec) se narodil nejčastěji 18 – 30 let před svatbou, u nevěst je to většinou o něco méně.
Matrika oddaných farnosti Bludov z roku 1772
Nesedí křestní jméno
Pravděpodobně jste se s tím už sami potkali. O daném předkovi máte vyhledán záznam svatby a úmrtí, případně narození jeho potomků. Právě jste dohledali záznam o jeho křtu, rodiče i přibližný rok narození sedí, ale křestní jméno ne. Důvod může být prostý a neměli byste se jím nechat zmást. Nebylo nezvyklé, že se některá křestní jména zapisovala v různých tvarech. Teď nemáme na mysli Jana, německy zapisovaného jako Johana či Hanse a latinsky jako Joannese. Ani Lorence, který byl později zapsán česky jako Vavřinec. Na mysli máme případy, kdy např. Marianna mohla být zapsána jako Marie Anna, Marie nebo Anna. Stejně tak Marie Magdalena mohla být zapsána v různých dobách jako Marie či Magdalena. S tím je třeba počítat. Horší varianta je, když je Váš předek v záznamu svatby a dále zapisován pod svým biřmovacím jménem. Tedy tím, které dostal při biřmování, a ne pod tím, kterým byl pokřtěn.
Jaké je řešení? V prvé řadě musíte vyloučit to, že se nalezený záznam netýká sourozence Vašeho předka. Abyste mohli mít 100% jistotu, nějaký čas to zabere. Pomohou v tom matriční knihy, ve kterých se budete snažit zjistit, jestli tato osoba nezemřela nebo se neoženila (neprovdala) – pokud ano, budete vědět, že to váš předek, o kterém už tyto informace máte, není a záznam o jeho narození musíte hledat dál. Komplikovanější to bude, pokud váš předek používal biřmovací jméno. Tady už vám samotné matriky samotné s velkou pravděpodobností nepomohou. Potvrdit to mohou seznamy biřmovanců, ty se ale bohužel nedochovaly v každé farnosti.
Příjmí po střeše
Nejsou to ale jen jména, která v záznamech nemusí zcela souhlasit. Potkat se můžete i s nesrovnalostmi příjmení, respektive příjmí. V některých krajích byly vazby na jména spojená s konkrétní usedlostí tak silná, že nově příchozí hospodář dostal tzv. příjmí po střeše, tedy po původním hospodáři. Stát se to mohlo např. v případě, kdy se do dané rodiny přiženil, nebo když grunt či chalupu koupil. V matrikách pak byl on a jeho potomci vedený buďto pod novým příjmím, nebo střídavě pod starým a novým jménem, případně pod oběma jmény naráz.
Václav Ježek zakoupil grunt po jistém Potůčkovi. Od té doby byl v zápisech vedený pod rodovým jménem i příjmím po střeše.
Matrika zemřelých obce Mohelnice z roku 1772
Jaké je řešení? Pokud se obě jména střídala a jedno nakonec převážilo, často si vystačíte s hledáním v matrikách. Uveďme příklad: Váš předek je v záznamu svatby uvedený jako Jan Mlynář, syn Václava a Marie Mlynářových. V matrice narozených se ale nikdo tohoto jména nevyskytuje. Nacházíte v ní několik potomků Václava a Marie Mlynářových, jistý Jan je zde ale uvedený jako syn Václava Potůčka, stejně jako další dva jeho bratři. Když půjdeme dále do historie, v matrice oddaných zjistíme, že si Václav Mlynář vzal Marii Potůčkovou a přiženil se na grunt její rodiny. Tak dostal po střeše jméno Potůček a u záznamů o křtu některých potomků byl takto také zapsán. Dále do historie tedy budete hledat Václava a jeho předky pod jménem Mlynář.
Co ale dělat když předek přestal původní rodové příjmení používat úplně? Opět uveďme příklad: Hledáte rod Chaloupků a víte, že váš předek a jeho sourozenci byli potomky Matěje Chaloupky a jeho ženy Johany. Svatbu Matěje Chaloupky ale nemůžete v matrikách najít, místo toho se v ní vyskytuje záznam o svatbě Matěje Horníčka a Johany Chaloupkové. Dalším hledáním zjistíte, že rodiče Johany Chaloupkové neměli žádného mužského potomka a chalupu tak pravděpodobně převzala právě Johana. Narození vašeho předka pak musíte hledat pod příjmím Horníček, stejně jako starší generace rodu.
V obou případech je ideální si vše potvrdit i v gruntovních knihách, které vám pomohou prokázat i návaznosti na další generace.
Faktické chyby
Nikdo není neomylný a nejinak tomu bylo i v minulosti. Čas od času se tak můžete potkat s tím, že zapisující udělá faktickou chybu ve jméně či příjmení. Buďto přisoudí dítě jiným rodičům (stejného příjmení), zamění děda za otce, splete si manželku nebo třeba přeskočí celou generaci a jako matku některé osoby omylem uvede babičku. Když pak takovou chybu přejmou další zapisovatelé, je o radost postaráno.
Jaké je řešení? Důvěřovat, ale prověřovat. Zpravidla své předky hledáte od současnosti směrem do minulosti. Když se v určité chvíli dostanete do bodu, kdy informace v záznamu nesedí s novějšími zápisy, je na vás ověřit, které jsou pravdivé, a odhalit, kde se stala chyba. Někdy k rozklíčování pravosti informací pomůže podrobnější prostudování rodinných vztahů v dané vsi či oblasti, jindy budete muset pro ověření bádat v gruntovních knihách.
A to je pro tento díl vše. V tom dalším se mimo jiné podíváme na to, jak postupovat, když nemůžete v matrice některý záznam najít – i přesto, že by tam podle všechny indícií být měl.