Ještě než se vydáte hledat tajemství svého rodu v matričních knihách a dalších archivních materiálech, neměli byste zapomenout připravit si všechny výchozí informace, od kterých se vy, nebo genealog, kterému svůj rodokmen svěříte, bude moci při bádání odrazit. Rozhodně tak neodkládejte návštěvu svých prarodičů či dalších nejstarších žijících příbuzných. Každý genealog totiž moc dobře ví, jak pomíjivý život je, a existuje spousta rodopisců, kteří dodnes litují, že tu svou návštěvu už nestihli.
Proč se vydat za příbuznými?
Ačkoli se z matrik můžete dozvědět o svých předcích mnoho věcí, nikdy v nich nenajdete všechny barvité detaily a podrobnosti, kterými může vaši rodovou knihu doplnit vaše babička, dědeček nebo prateta. Zatímco o nás díky digitální stopě, kterou na internetu zanecháváme, zjistí naši budoucí potomci první poslední (a zřejmě i to, co bychom raději nikdy nechtěli), podrobnosti dějin vašeho rodu ve 20. století by bez zaznamenání výpovědí jejich očitých svědků zůstaly zřejmě navždy zapomenuty.
Je možné, že si útržky pamatujete z povídání vašich babiček, když jste ještě byli malými dětmi. Zvažte ale, nakolik vaši prarodiče přibarvovali, zaobalovali či dokonce raději zatajili některé informace vůči uším dětského posluchače, a nakolik by vám je rádi uvedli na pravou míru dnes jako dospělému.
Na co se ptát?
Na schůzky si vyhraďte více času. Raději počítejte s tím, že se dějiny vašeho do rodu do jednoho odpoledne prostě nevejdou. Je dobré na schůzku připravit nejen sebe, ale také se předem domluvit s příbuzným, kterého se chystáte navštívit, a připravit ho na to, co po něm vlastně budete chtít. A co by to mělo být?
- Podrobné informace o vašich praprarodičích a jejich rodičích. Ať už to jsou jména prababičky a její maminky za svobodna, poměry, z nichž rodiny pocházely, školy, které vaši předci vystudovali, místa, kde bydleli, a grunty, na nichž hospodařili či počty a jména sourozenců a jejich osudy. Ptejte se na všechny podrobnosti a vše pečlivě zaznamenávejte na diktafon (nebo pomocí aplikace na vašem chytrém telefonu).
- Data a místa. Pro další pátrání budou zásadní přesná data a místa narození, svateb a úmrtí vašich předků. Pokud si váš příbuzný nebude některým z nich jistý, jistě vás nasměruje na hřbitov, kde si letopočty sami ověříte na náhrobních kamenech. Nezapomeňte si je vyfotit.
- Listiny. S předchozím bodem souvisí také listiny týkající se vašich předků. Nemusí to být jen rodné, oddací a úmrtní listy, ale vše co nějakým způsobem dokreslí popis životů vašich předků. Např. vysvědčení, výuční listy nebo diplomy. Nezapomeňte si udělat kopie a v nejlepším případě originály také naskenovat a uchovat v digitální formě pro další generace.
- Fotografie. Pučte si staré fotografie vašich předků. Nezapomeňte se ale zeptat, kdo na nich je, při jaké příležitosti byla fotografie pořízená a alespoň přibližně ve kterém roce. Samotné fotografie také naskenujte. Budete je tak mít nejen navždy uložené v digitální podobě, ale můžete je využít v rodové knize a případně je nechat také počítačově zrestaurovat.
- Rodové historky. Každá rodina má své legendy, které se v ní po desetiletí tradují. Ačkoli je genealogické bádání s největší pravděpodobností vyvrátí, může ho navést tím správným směrem.
Mnoho nadšenců se s entuziasmem pustí do hledání předků v nejstarších generacích a přitom úplně zapomene na stále živou historii uplynulého století. Nezařaďte se mezi ně.